Sorath
Sorath - Admirerforestae
Co pro tebe bylo hnací silou, když jsi stál při zrodu skupiny a jaké je to nyní?
Určitě to bylo také tím, že jsem denně poslouchal black metal a tím pádem to chtěl i hrát. Stejně tak jsem měl různý satanistický vize, které si samy říkaly o zhudebnění. Chtěl jsem, aby se tyhle ideály mohly dostat do éteru – mezi lidi. Tenkrát satanismus byl jednou z příčin, zatímco dnes jej za sebou táhneme jako důsledek. Tím rozhodně nechci říci, že bych se satanismem skoncoval, to určitě ne! Pouze jsem poznal, že snažit se „filozofovat“ za podpory black metalu je jen plýtvání energií. Pokud jde o satanismus, snažím se v současné době hlavně o diskusi u lidí, které to zajímá, kteří dokážou něčím rozumným přispět a to raději v kruzích, jenž nemají s black metalem nic společného. Dnes je mi hnací silou hlavně vztah k této hudbě, byť už poslouchám mnohem častěji něco jiného, ta atmosféra, určitý způsob relaxace a výlev emocí, kterým v běžném životě nemohu dát prostor.
Máte za sebou několik desek a řadu koncertů, jaký máte pocit z těch let strávených aktivitami okolo skupiny, určitě jsou tam výkyvy euforie a skepse… S vydáním nové desky optimismu vždy roste, jak na ni pohlížíte a co pro vás znamená, jaké s ní máte plány?
Po vydání „Matache Chavala“ to byly časy euforie, hrálo se docela často a stejně tak často i s úspěchem. Navíc se vždy nejezdilo jen autem a na hromadné cesty vlakem vzpomínáme v dobrém dodnes. Taky to bylo víc o lidech, než jen o muzice. Období „Gnosis“ a „Omnes…“ bych raději vynechal. Nepovedl se ani zvuk, ani spolupráce s tehdejší vydavatelskou firmou a dodnes si nemyslím, že by to bylo vinou hudby. Ostatně se chystáme zas některou tu starší skladbu v novém zvuku uvést na CD jako bonus. Jediné plus tohoto období je, že ta alba alespoň vyšla. S blížícím se příchodem vydání „Vivimos…“ se všechno začalo měnit k lepšímu. Pomalu začala růst návštěvnost našich koncertů a s tím přímo úměrně radost z hraní a naše koncertní aktivita. Začalo se o nás starat vydavatelství Metal Breath, konkrétně tedy Pavel Maňas, který nám zajistil nahrávání v Haciendě u Dodo Doležala. Všechno se rázem změnilo a po vcelku delší době jsem zas byl spokojen s tím, co děláme a dosud nemám k našemu poslednímu CD žádné výhrady. Plány do budoucna vcelku skromné, pokračovat…
Jedna věc je, jak je deska marketingově tlačená vydavatelem a druhý je skromnější pohled kapely, je to vážně nejlepší deska SORATHu popř. nejlepší česká black deska? V čem je lepší než vaše předchozí desky a jak byste jí srovnali s jinými českými blackovkami?
Osobně ji považuji za naši nejlepší a myslím, že se na tom shodneme celá kapela. Když pominu sporný zvuk, který je největší příčinou relativního neúspěchu předchozích alb, je pro nás nová deska příjemným skloubením rychlosti s melodií, aniž bychom pak měli problém kteroukoli skladbu technicky zvládnout i na živo. To se nám na minulých albech příliš nepovedlo. Jinak srovnávat naši desku s jakoukoli jinou blackmetalovou kapelou z ČR nedokážu, protože v současné době žádnou takovou neposlouchám. Navíc je to věc, kterou je nutné nechat na posluchačích…
Máte už něco za sebou a tak bych se zeptal i na to, jak vidíte vývoj posluchačů metalu obecně a popřípadě i speciálně těch, který tíhnou k blacku… Jak to vidíš i s ohledem na koncerty popř. na prodej desek?
Naštěstí konečně mizí z lidí ta ortodoxie typu black metal a nic jiného. Sice to neplatí pro všechny, ale mám pocit, že lidi jsou dnes obecně mnohem přístupnější mnoha jiným stylům a to i daleko za rámcem metalu. Myslím, že je to jenom dobře a stejně tak pozitivně bych uvítal i koncerty, kde by vystupovaly i kapely z jiného hudebního spektra. Na stranu druhou je black metal natolik okrajovou záležitostí, že se dokáže jen těžko prosadit jinde, než před blackovým publikem. Ještě ke všemu black metal se takto do sebe uzavírá sám, neboť i SORATH jen pro několik drobných vlivů odjinud si vysloužil kritiku, že s blackem nemá nic společného. Připadá mi zbytečné to komentovat.
Co je pro vás největší satisfakcí za hodiny strávené na zkouškách, cestách na koncerty a v práci, když si potřebujete vydělat na nový nástroj?
To už pak jedině ten vydařený koncert a nějaké to poplácání po rameni a tak…
Samostatnou kapitolu jsou texty, přibliž kdy a za jakých okolností vznikají, co vyjadřují?
Vznikaly většinou v noci. A to v podstatě všechny už před léty. Někdy v tom období, když mi bylo 15, 16, jsem měl nebývale plodné období na tento způsob emocionálních výlevů. A tak jsem psal a psal do chvíle, kdy to prostě přešlo. Jsou to zapsané pocity natolik zaujatým způsobem, že se už nikdy nic podobného neopakovalo a opakovat nebude. Je to spousta slovních spojení na jedné hromadě, která nakonec dává i smysl a jejich anglický překlad perfektně a někdy až podezřele dobře sedí do hudby, která vznikla i téměř o deset let později. Jejich výklad není nikdy jednoznačný, čehož vždy využiji pro nejednoznačný výklad názvu daného CD. V tomhle směru je hudba o pocitech a musí to tak zůstat.
Myslíš si, že jsou pro posluchače důležité, že si je např. při poslechu pročítá a snaží se jim porozumět?
S ohledem na to, že se lidi dožadují uveřejnění textů třeba na našich stránkách, tak asi pro některé ano. Jen je mi jasné, že i když si je přeloží, nebudou o moc chytřejší.
Čím si myslíš, že je to způsobeno a jaký to v tobě zanechává dojem?
Ty texty jsou prostě lyrický a každý má možnost si je vyložit po svém. Není to žádné dogma. Je to pár pocitů, které vypovídají jen o tom, že to jsou pocity. Nedá se na tom stavět názor na život, od toho jsou třeba diskuse, ale v mém případě ne texty.
Poučeno životem a průběhem času, hodně lidí, co se pohybují okolo metalu, opouští svou úzkou a striktní orientaci a rozšiřuje si své obzory i do zcela jiných žánrů. Jaký je poměr blacku oproti ostatní hudbě, kterou posloucháš? Jsi ochoten kladně zhodnotit např. i absolutně nemetalový hit v rádiu?
Ten poměr netuším. Black metal si poslechnu tak jednou za čtvrt nebo i půl roku. Většinou mě to popadne tak jako dřív a udělám si blackmetalovej den. Ostatní dny mě stačí zkoušky a to co slyším po koncertech. Já docela často kladně hodnotím ryze komerční hity z rádia a kdybych pověděl jaké, asi bych se už nesměl objevit na pódiu :-).
Byl by pro tebe veliký problém učinit rozhodnutí, že s kapelou končíš? Jak bys naložil s ušetřeným časem a chybělo by ti hraní?
Nemůžu skončit s hudbou. Pokud bych měl skončit s kapelou, pak jedině proto, že bych si mezitím založil jinou. Ale ať už poslouchám nebo se i snažím hrát cokoli, život bez SORATH si zatím nedokážu představit. Na všechny metalové podstyly jsem postupem času relativně zanevřel, ale u black metalu mi to nějak nejde…